Co se skrývá za touhou zhubnout?

Na první pohled to zní ušlechtile: „Chci zhubnout, abych byla zdravější.“
Jenže když se se ženami zastavíme a podíváme se pod povrch, často najdeme něco mnohem bolestivějšího.

Za ctnostnou snahou o zdraví se ukrývají syrové vnitřní hlasy:
„Jsi kráva. Nikdo tě takhle nikdy nebude milovat.“
„Chcípni už!“
„Nikdo ti nic zodpovědného nesvěří, když se nedokážeš postarat ani o sebe.“
„Tam se ani neukazuj, hnusíš se lidem.“
„Fuj!“ (a někde uvnitř se při tom zavírají oči před vlastním odrazem).

Tyto hlasy nejsou jen slova. Jsou to vnitřní zranění, která se v naší kultuře oblékla za advokáty zdraví.
Jejich skutečná podoba se ukáže až tehdy, když se přestaneme spokojovat s první odpovědí a začneme se ptát hlouběji.

Co všechno se ukrývá pod tímto bojem?

– Vnitřní kritik a obranné mechanismy.
– Skutečné potřeby a touhy, které si dovolíme prožívat jen na určitých místech.
– Síly, které trestají, haní a zakazují.
– Touha po zmenšení, přizpůsobení se obrazu „dobré ženy“.
– Rebelie pohybu – když pohyb přestává být trestem a stává se svobodou.
– Zapomenuté sny a touhy, které kdysi rušily „pohodlí“ našeho okolí.

A mnoho dalších vrstev, které se rozplétají pomalu, jemně a s respektem.

Jsem advokátka zdraví.
Podporuji všemi rukama snahu žen o život, který je živý, svobodný a plný vlastních voleb.
Ale vím, že zdraví je mnohem víc než číslo na váze nebo velikost oblečení.

Tělo je největší psychologický orgán, který neustále vysílá život zachraňující vzkazy.
Učí mě o tom příběhy žen – příběhy, které nesou moudrost o tom, co znamená být ženou v kultuře, která neodpouští kila navíc ani stopy času na tváři.

Naše těla si pamatují.

Pamatují si, co doopravdy chceme jíst.
Jak se chceme hýbat.
Jaké vztahy si zasloužíme.
Jaké sny je čas znovu snít.

A nezastaví se. Budou za nás bojovat, kopat, bouchat na brány, které jsme si kolem sebe postavily.

Je to přestavba.
Jednoduchá, ale ne lehká.
Má vlastní tempo, vlastní moudrost, vlastní rytmus.
Zatřese ploty návyků a přesvědčení, přinese nesouhlas od okolí.
Ale když se jednou setkáme opravdově se sebou, už nebude možné zavřít oči.
Ani otočit záda.