Když hon na dokonalou matku ubije ženskou duši

Hon na dokonalou matku ženy zabíjí, protože nikdy nebyly staveny na izolované mateřství.

Ani jedna z nás na to nemá. Na tu z piedestalu. „Dokonalou“. Ať už to znamená cokoliv. Proto nás příroda navrhla na komunitu.
Jedna z nás je laskavá, jiná vtipná, další přísná, další něžná, jiná salámistka s vysokou tolerancí rizika, další pečující, co chrání a opatruje, další dobrodružná, další zručná a praktická.

Dítě skrz mnoho mám zažilo mnoho a společně tvořily jednu velkou pestrou mámu, u které se dalo najít všechno potřebné. Když se dítě „pohádalo“ s vlastní mámou, mělo ještě celou vesnici mám, u kterých našlo útočiště. Kde „druhá“ máma podpořila dítě a zároveň podržela vztah s „pohádanou“ mámou, neštvala, nedémonizovala. Ani mámu, ani dítě, a tak se opět mohli sejít.

To, že moje děti během dětství a života zažívají moje kamarádky jako součást našeho života, je obrovský dar. Ano, poslechnu si v hádkách, která je v čem „lepší“ máma než já. Ale mně se v hloubce duše uleví, že to vnímají, že to odněkud k nim proudí. Každou mají rády pro něco jiného a každá má ráda je. Děti žen, které milujete, k těm máte extra velkorysost, ať už mají jakékoliv „divné“ nedostatky.

Nikdy jsme si nekritizovaly mateřství. Nikdy si nedávaly nevyžádané rady. Nikdy nekroutily pusou, jak ta či ona reaguje. Když se sejdeme, bolí nás břicha od smíchu, co všechno absurdního s nimi zažíváme a je bezpečné si o tom říct.

Nezlyháváte. Nejste nešikovné, lenivé, ani že se „dost“ nesnažíte. Jen to nikdy nebylo myšlené, žít takto, jak to tržní principy nastavily.
Samy.

Děti i rodiny potřebují jiné rodiny. Mnoho mám, mnoho otců, mnoho dětí (u důvěryhodných dospělých) – ne cizí děti, v cizím prostředí s cizím dospělým – to nám také, že mega interpretačně ušlo, ale co už jen by si kapitalismus nevyargumentoval pro své zájmy.

Nemít komunitu u každého z mých dětí, když byly malé, nenáviděla bych mateřství. Ne kvůli dětem. Kvůli samotě a utrpení, do kterého tato společnost vyhání matky a ještě to přisolí ideály o tom, čím vším a jaká by v tom měla být, aby byla „dost“ a neponičila děti.

Nenadějme se! Společnost ji za to nijak neocení. Bude komentovat její vzhled, jestli přibrala, zhubla, spustila se, zanedbala. Spochybňovat její inteligenci vykojeným mozkem či příliš dlouhou absencí na „trhu“.

Když náhodou dělá – určitě zanedbává děti. Ale jak kvalitně dělá, když má děti? To nech nám také neujde! Když ale nedělá – chudák její muž, kterému ekonomicky nepomáhá a je pro něj „tíhou“.

Společnost, která jí za to vezme příležitosti, seberealizační kompetence, možnosti, ekonomickou bezpečnost, prohloubí závislost na muži a nebodaj, že zůstane samo-matka. Tam jen něco zažije.

Nezlyháváte. Stojíte v souřadnicích, které nikdy evolučně nebyly takto navrženy. Pro které jste ekonomicky výhodný zdroj. Které ve vás nevidí vaše síly, dary, krásy, nadání, lidskost, potřeby, touhy, volání. Stojíte proti predátorovi a mylně si interpretujete, že VY jste problém, nebo že vám to nejde „dost“.

Ukazovat tomuto predátorovi svým životem každý den prostředník a následovat své radosti a smysluplnost a to, jak vám to dává smysl, je revoluční čin!

Vidím vás. A strašně vám fandím. Jste hrdinky.